Reportáže


Neboli taková kronika toho co máme za sebou pohledem kluků (a občas i holek), kteří se účastnili. Někdy jde o věcnou reportáž, někdy o velmi zajímavý pohled na akci, někdy o humorný kousek a někdy třeba zase o povídku na pokračování. Všechny určitě stojí za přečtení. Rozhodně těm, kdo se účastnili, ale i těm, kteří se rozmýšlejí, jestli se mají nějaké naší akce zúčastnit, aby zjistili, že vlastně nekoušeme, že jsme normální (v rámci možností :-) ).

bazi-060901-musov-img_5691_Ani pořádně nevím jak jsem se dostal k „nějakému" Mušovu a lidem kolem něj. Ještě před měsícem jsem ani netušil, že existují takové akce. Netušil jsem, že existují lidé, kteří mají vyšší cíle, než jen své ego a organizují něco podobného. Vlastně za to vděčím jednomu z nich – Mirkovi z Rýmařova.

Milí přátelé, jsem moc rád, že mi byla dána možnost udělat reportáž o červnovém setkání na Špilberku. Rozhodl jsem se poprvé navštívit teen setkání z důvodu, jednak si najít dobré kamarády, kteří mají nějaké hodnoty a také možná že si chci i dokázat, že se dokážu bavit i lepším a více mě naplňujícím způsobem. Dalším spouštěcím mechanismem je vyrovnat se s coming outem ve třídě. Takže dám se do toho.

bylo brzké popoledne (13.00h) sedmadvacátý máj,
popolední máj byl setkání čas :-)

Milý deníčku,
v sobotu jsem byl zase na výletě v Brně. Ten měsíc utekl tentokrát hodně rychle, asi protože se blíží konec školního roku. Měl jsem se sice učit na test z biologie, ale tolik jsem se na kluky i Alču těšil, že jsem nemohl nejet.

ráno

prší tam. to snad není možný. celý týden bylo tak hezky a zrovna dneska musí pršet. tak sem se těšil, že budeme sedět venku, někde na trávě a třeba se i trochu opálim a vono houby. proč zrovna dneska, když nejsem zavřenej ve škole, prší???

Jak už napovídá titulek, březnové setkání se neslo v netRadičním duchu.

Sraz byl sicE stanoven dle zažItých zvyklostí nA 12:45 pod legendárníMi Hodinami u hl. nádraží [o ktERé mimochodEm alenka projevIlA velikou starost! v době našeho setkání prováděl totiž dopravní podnik nezbytnou údržbu traMvajovýcH kolEjí a alča pojala podezření, že v Rámci těchto oprav budou hodiny stržEny.

Je všední pozdní večer. Sedím u počítače, poslouchám příjemnou odpočinkovou hudbu a kutím něco nesmyslného na počítači, když se ozve povědomý zvuk příchozí zprávy. „Máš něco v plánu na víkend 24. - 26. února???", ptá se mne kamarád. Obratem na klávesnici naklepu mírně vyhýbavou odpověď - nemám rád, když někdo či něco nabourává můj zaběhlý stereotyp, iluzi dokonalého světa, ve kterém žiji a o kterém jsem se přesvědčil, že jsem v něm šťastný.

Neuplynuly ani tři měsíce a dostal jsem se na další akci STUDu pro náctileté. Řekli mi o něm skoro najednou Míra a Depony. V pátek, tedy v den, kdy jsme odjížděli z Brna do Mušova jsem jako prvního na brněnském nádraží potkal Míru. Ten se pak začal poohlížet po ostatních, kteří měli teoreticky taky jet. Našel je naštěstí před budovou, a tak jsme vyrazili na autobusové nádraží. Tam začal čilý informační tok mezi vedením zájezdu (Mírou) a Michalem coby jediným přítomným člověkem, který se zúčastnil stejné akce před rokem. Prostě se ujasňovalo, kam se vlastně pojede.

Na sobotu 28. 5. jsem se vysloveně těšil. Škola už mi skončila a já už jsem se předem bál, že nebudu mít co dělat. Na Internetu jsem našel pozvánku na akci pro mladé gaye – upřímně řečeno, dřív by mě nenapadlo jít na jakoukoli takovou akci, ale v posledním měsíci jsem potkal pár skvělých kluků, a to mi dodalo odvahu – a tak jsem zavolal Deponymu a zeptal se ho, jestli bych se mohl zúčastnit.

Na sobotu 2. dubna jsem dostal pozvání na akci, kterou pořádal STUD. Jednalo se o setkání náctiletých gayů. V mém případě se jednalo o první takovéto setkání. Po vzájemném přestavení všech účastníků jsme se rozhodli, že je zbytečné sedět někde zavřeni, a proto jsme se rozhodli jít někam do přírody. Jako místo našeho setkání jsme zvolili hrad Špilberk - přesněji řečeno vyhlídkový altán, který byl jeho součástí.

Víkendu v Rýmařově jsem se zúčastnil z popudu Jirky (PŘEROVAN). Několikrát mě ujistil, že se této akce mohu zúčastnit, a tuto skutečnost jsem si několikrát ověřil ve velmi komplikované e-mailové "rozpravě" s DEPONYM.

„Pod hodinami", to je něco jako 9 ¾ pro zasvěcené. Tady to tedy začalo. Celkem sympatická 14tá hodina odbila a bylo jasno, že přes veškeré moje úsilí zmařit návštěvu Moravské metropole, vtělené do mé neuvěřitelné lenosti a profláklé schopnosti zapomínat to, co se mi nehodí, přes můj strach z neznámého (aneb jsem nováček), dorazil jsem do Brna živ a zdráv společným úsilím Deponyho, Student Agency a mé nejdražší mamky.