IMG 0740Inu byl to jeden z těch typických večerů, kdy sedím u PC, projíždím iboys a říkám si, proč tam vlastně ještě pořád sem. Pak mi přišla zpráva od neznámého muže s pozvánkou na onu akci, kterou bych tu tak rád popsal. Po několikadenním váhání jsem se rozhodl to přijmout, neb jak se říká – risk je zisk.

Šlo o šestidenní misi na Marsu, kterážto samozřejmě trvala vlivem zakřivení časoprostoru zcela jinou dobu, jak nám oznámil tamější android. Obdrželi jsme též e-mail s instrukcemi, co si vzít s sebou. Některé věci (např. baterka) mi přišli zcela zbytečné, což se zanedlouho ukázalo jako nemilý omyl. Já se sešel s pražskou většinou na hlavním nádraží. Zbylá parta vyrážela z Brna, leč cíl cesty byl stejný – Jeseník.

Do našeho vesmírného dobrodružství byla zapojena i paní (či slečna) průvodčí, která nám donesla informační letáček s údaji o Marsu i směru naší cesty. Já si vzal omylem tři a zbylé jsem dal dalším cestujícím, ti však k nám nepatřili a tak bylo vtipné je pozorovat, jak nechápou, proč je po Jeseníku další zastávkou Mars.

Po příjezdu vlaku nám odvezli zavazadla, což mě neskutečně potěšilo, neboť jsem si vezl spoustu "důležitých" věcí. Zároveň proběhlo pár seznamovacích her. Tím se prolomily první ledy a atmosféra začínala být opět o kus příjemnější. Též jsme byli rozděleni do skupin, obdrželi jsme pár instrukcí a místo pohodlného odvozu na chatu, jsme ji museli najít sami. Už při větě - "může to trvat 2-7h", mi začínalo být jasné, že dost možná trhneme rekord. Nemluvím o dolní hranici.

IMG 1214První úkol byl rozhodující v tom, jakou pozici kdo zaujme. Někdo se usmíval, jiný pilně pracoval na úkolu. Já byl někde mezi, či sem si to myslel. Po vyřešení zvláštního textu a hromady karet, jsme tušili, kam se po mapě máme přesunout. A kupodivu to byla trefa. Tam nás čekalo pár hádanek. Já věděl odpověď maximálně na jedinou, i tak se dostavil blažený pocit. Poté jsme spojili první písmenka odpovědí a u la lá - byl tu další cíl, kam jít. Šlo o strom, což není snadné, když jdete do parku. A tak jsme procházeli od jednoho ke druhému a hledali indicii. Když se nám obdobným stylem povedlo splnit všechny úkoly, byla chata na dosah. Po cestě nás však pronásledoval záhadný muž s kapucí a tak jsme chlapsky vzali nohy na ramena a za křiku utíkali. Jak bylo zjištěno o pár chvil déle, šlo o organizátora. Těsně před finišem nás čekala lehce neobvyklá kombinace pandy a vlka, kteří nás za úplatek v podobě bonbonů odvedli se zavázanýma očima a povinného zpěvu naší hymny. Následoval čajový dýchánek, čekání na zbytek a poté už úvodní video, abychom byli zasvěceni, jak se věci mají. Poté přišlo přivítání v podobě androidů na Marsu. Ti nás dekontaminovali a zvážili. A tolik kilo jako na Marsu chce mít každý. Po úžasné odměně - večeři, jsme se ubytovali dle libosti.

Ráno nás vzbudila zprvu příjemná, poté pěkně hlasitá hudba a klepání na dveře se slovy - rozcvička. První obavy z fyzické zátěže ihned po ránu se rozplynuly, jakmile nás čekala vtipná protahovačka v gay stylu na klasické hity, které zná každý z nás. Kupodivu to dokáže bezvadně probrat.

Následně nás seznámili se zbylým v zasedací místnosti, kde jsme si sdělovali, nač jsme přišli a zároveň posouvali své avatary po Marsu podle naší nálady – co pól, to nějaká z nich. Jediný já pochopil význam avatara špatně a namaloval jsem se do jeho podoby. Před obědem přišla na řadu další hra na utužení kolektivu. Mně se líbilo střídání obsazení družstev, takže jsem za tábor byl s každým a někým i vícekrát. Čistě v rámci soutěže :D.

Jedním z prvních úkolů bylo sestavení létající lodi. Původně triviální věc se ukázala po pár pokusech jako nesnadná. Zároveň jsme si ověřili naše znalosti fyziky a logické uvažování. Po obědě bylo na řadě hraní si. Nyní v podobě pexesa. Až tak snadné to nebylo. Museli jsme utíkat, po jednom, cca 150m ke kartičkám, jednu si otočit, zapamatovat, doběhnout zpět a oznámit nález. Po počátečním nadšení už chtěl tam a zpět běhat málokdo. Přesto jsme si bezvadně užili zábavu naplno.

Večer jsme měli být oblečeni jako do hospody. V jídelně nás tak čekaly 2 neodolatelné dívky a jedna nepříjemná, orientací zmatená servírka, kterážto však neměla chybu. Ta nám během kvízů nosila nealko pivo, drobné občerstvení a snažila se nás okouzlit chladnou povahou a opovržením.

IMG 2887Následující den, po vydatné snídani se naší chatou začal valit dým a počítač hlásil požár. Inu alarm, kouř všude kolem a hlasy z megafonu nás donutily opustit budovu v co nejkratším čase, s nejdůležitějšími věcmi k přežití. Venku už čekala plachta a úkol v podobě postavení si příbytku s kapkou umění. Sice jde o život, ale to neznamená, že zapomeneme na výhled a důležité součásti bunkru ve stylu veranda či zahrádka. Už to byla předzvěst toho, že dnešek snadný rozhodně nebude.

K večeru jsme dostali vzkaz, že náš ruský spojenec Stokurev se s námi sejde. Místo něho však na zemi ležel veliký kříž a batoh s jídlem a mapkama. Bylo to jasné - spát za chvíli nebudeme. Rozdělili jsme se na týmy podle fyzické zdatnosti a vydali se hledat, co nám kde Stokurev schoval. Já si zvolil nejtěžší variantu v podobě převýšení 800m, minima času do stmívání a mé oblečení rozhodně túře neodpovídalo. Přesto bylo vše zapomenuto po úžasném výhledu na noční krajinu z 1300 metrů.

Poté jsme šli na další místo, které bylo lehce jinde, a my bloudili asi hodinu a já se nechtě nohama vykoupal v potoce, což chcete v 11 večer. Následovalo místo setkání, kde bylo jídlo, naše zachráněné věci z chaty a nutnost přenocovat kvůli pouštním červům, kteří terorizovali naší chatu. Po kolektivní vzpouře jsme beztak přišli zpět. Energie už byla v mínusu, leč po sprše byla nálada jiná a my usnuli pěkně pozdě, resp. brzy ráno.

Čas budíčku byl naštěstí posunutý. Opět nás čekalo několik, i když dnes lehčích, aktivit. Například sestavení družice k prozkoumání okolí či pěstitelství. Bylo potřeba kupovat si rostliny, které zasadíme v našem území. Zároveň se hledaly omezené zdroje vody, protože bez ní nám nic nevyroste. Po vyčerpání kytek došlo na krádeže mezi týmy. A logicky - kdo si co zasadil, to následný den i sklidil. Nesmíme zapomenout ani na ztráty, jelikož atmosféra Marsu není vždy tolik přátelská. I proto někteří neměli nic

Jednou z aktivit bylo i sestavení skafandru. I zde byla potřeba špetka fantazie, protože krom účelu je fajn mít na sobě poslední výkřik módy. Zde jsem se nasmál asi ze všeho nejvíc a opět chválím své osobní krejčí, kteří ze mě udělali vesmírnou nevěstu se vším všudy. Obleky pak musely vydržet představení, běh, skok ze židle a "rozprašovač" jak tvrdili organizátoři. Správně šlo o krásnou vysokotlakou hadici, což chcete v noci, kor když má váš kousek trhliny z pádu během běhu, ale vy musíte předstírat, že ne, abyste nedostali málo bodů za nekvalitu.

IMG 3635Nelze ani opomenout činnost, kdy 2 týmy soupeřily o nalezení spadlé družice. Byli jsme programátoři, nosiči zpráv a pak naše sonda. Komunikace probíhala jen skrze pár povolených příkazů, které právě ona sonda dostávala a měla nám poskytovat obrázky. Neskutečně vtipná podívaná to byla. Asi nemusím dodávat, že po prvotní pýše, že vedeme, přišel krutý opak a já doposud lituju, kudy ta naše sondička musela jít. A nesměla odporovat. I proto už poté napsala - error.

Asi nejlepší akcí bylo rozdělení nás na 3 týmy, kdy každý znázorňoval určitou společnost na naší planetě. Dostali jsme instrukce o naší historii, našich vlastnostech a úkolech, které je potřeba splnit. Po změně image nás čekal bál. Neskutečně dobře připravené chování i prostředí mi vyrazili dech. Já patřil k zástupu chudších a i přesto, že jsem nedostal vysněného utopence jako ti bohatší, bylo to parádní. Zahráli jsme si na agenty a zjišťovali tajné informace, dvořili se a zjistili, jak tato společnost vlastně celá funguje.

Předposlední snídani jsem si vychutnal, jenže poté došlo hlášení o úniku radiace a místo toalety, kterou jsem chtěl tolik navštívit po 2l tekutin, jsme byli zavřeni v krytu. Malá místnost, hromada lidí. Docházelo k situacím, kdy bylo potřeba si zvolit vůdce, rozhodnout, kdo odejde, aby zachránil zbytek i co provedeme, až se zachráníme a přiletíme na novou planetu.

Odpoledne byl odpočinkový golf, přizpůsobený podmínkám Marsu. Zní to lehce, ale...

Poté náš počítač - Boženka, přestala fungovat a my hledali ztracené čipy, abychom ji zachránili. 4 barevné týmy, úkoly rozeseté po okolí a každý pro jen pro určitou barvu. Bylo potřeba se tedy domlouvat pomocí vysílačky. Po nalezení jsme lidskou pyramidou vysadili nejvyššího k vypínači, aby zmizelo ochranné pole a my mohli k PC. Bylo však pozdě a bylo nám řečeno pár posledních klíčových informací.

Večer jsme se dle nich dostali na observatoř, kde nás čekal Stokurev, teplé jídlo a zjištění, že zadané údaje jsou souřadnice na naší planetu Zemi. To nás dovedlo k faktu, že totem, který byl naší celotáborovou záhadou, byl vlastně teleport. Ten se po drobné úpravě rozsvítil a mimozemšťan nám sdělil poselství. Následovala divoká, leč čistě nealkoholická party ve velkém stylu a hromadě tančení až do následného rána.

IMG 3850Málem bych nezmínil celotáborovou hru, či spíš nákazu. Ta kolovala mezi námi, protože kdosi nebyl na začátku pobytu dobře dekontaminován. A mohl tak mezi 4 očima nakazit dalšího. Nahlásit jsme ho však mohli jen o snídani a večeři a třeba já musel vydržet přežít od oběda, protože jsem bacilonosiče prokouknul a ten mi šel logicky po krku. Zní to banálně a spíš jsme se smáli, ovšem poté, co začínalo nás živých ubývat, přišel strach a my chodili skoro všude po skupinkách, což nás bezvadně stmelovalo. Nakonec sem dostal možnost být bacilonosič i já a se spolubydlícím jsme odvedli perfektní práci a zbyli jen my dva.

Ráno už jen vstát, pouklízet, a sednout si do kruhu, abychom si posílali papír s našim jménem a kdokoliv tam mohl cokoliv napsat. V buse si to pak každý četl a i když slzy v očích vypadaly až humorně, neubránil sem se jim ani já, jakmile sem si četl ty nejkrásnější vzkazy.

Přišlo rozloučení a každý se vydal svou cestou.

Celkově akci hodnotím opravdu velmi dobře. Přes počáteční obavu z toho, do čeho jdu, jsem byl neskutečně mile překvapen. Nasazení organizátorů, prostě bezvadné jídlo, žádná nuda a hlavně fakt, že kolem jsou lidi jako já. Inu musíte uznat, že není lepší kombinace. I proto doporučuji všem, kteří váhají, aby přestali a okusili něco tak bezvadného, jako je akce pořádaná GaTe.

Tím jim všem ještě jednou děkuju za vážně krásnou akci a těším se i třeba zrovna s tebou na viděnou na příští akci.

Pepa :)