09_DSC_0497Teplá Morava, aneb pádlem to začíná a pádlem to nekončí. Takto bych asi vyjádřil pocit z víkendového výletu, který jsem se skupinou GaTe absolvoval. Začalo to nevinně na internetu, kdy jsem obdržel pozvánku a přelétl jsem ji očima. Jednou jsem si ale řekl, že vlastně ani nevím, kdo je kdo z kluků, kteří tam jezdí, že to jsou kluci, se kterými bych si mohl užít spoustu zábavy a také že jo. Po přihlášení jsem již netrpělivě očekával příchod onoho sobotního rána. A je to tu! Jedeme!

Cíl naší cesty pro sobotu byla víska s malebným názvem Lukavice. Cestou na místo nalodění jsme potkali leda traktor, tudíž se dá říci, že to v této vísce skutečně žije. Navíc naším příjezdem začaly praskat domovní teploměry, které na tak prudký nárůst teploty nejsou stavěné.

Během tohoto pochodu jsme již netrpělivě vyhlíželi řeku, která již co nevidět měla být před námi, až náhle jsme se dočkali. Následovala krátká hra, abychom se seznámili, během čekání na lodě. Opět vynechávám podrobnosti, jako převlékání, mazání krémem, repelentování a další. Podstatné bylo snad jen to, že mezi námi byli i tací, kteří ještě příliš zkušeností s vodáctvím neměli, tak se ptali nás, kteří už alespoň něco sjeli, jak na to. Po důležité poradě, kde jsme předali mnoho užitečných informací, se pochopitelně naše loď, jako první, udělala hned u břehu.

21_DSC00676Vydáváme se na cestu. Okolí řeky je tu docela pěkné, cesta nám utíká, postupně osychám a i ostatní lodě zdárně postupují kupředu. Pochopitelně se sem, tam ozvalo z nějaké části řeky, za zatáčkou či jinde, zaječení, zapištění či jiný zvuk, který neomylně signalizoval další a další mokré posádky. Je pravdou, že některým ta voda evidentně imponovala, jinak si totiž ani neumím vysvětlit to, jak by se jistá loď mohla cvaknout hned čtyřikrát. :-) Bylo to snad dobrou náladou a pěkným počasím, že se chtěli koupat. Jo, tím to asi bude. Během tohoto pochopitelně stále dominovala překrásná příroda, leckde oživena kouskem civilizace. To zrovna, když jste vjeli na pneumatiku v řece nebo obeplouvali nějaký pěkný kus polystyrenu, například. Cestou přes CHKO Litovelské Pomoraví jsem teprve pochopil, co je to divočina. Řeka je tu zde jen lehce upravena, ale břehy jsou skutečně ponechané svému osudu. Málem bych ale zapomněl na jezy, které nás vytrhávali z olejového opojení. Bylo jich tu dost, bylo zkrátka co nosit. Ale to je daň, kterou jsme za ten kopec zábavy a krásy, určitě všichni rádi zaplatili.

Ponorková nemoc, která obvykle dostihne posádku lodi, se příliš nedostavovala. Možná proto, že byla filtrována smíchem a to nepřetržitým. Jediné, co se tedy neopozdilo, byly otlaky na našich zadečcích. Prkenná sedadla mají svá pro, ale hlavně svá proti. Nervózně si poposedající posádky lodí, to byl obrázek zbytku plavby. Nikdy bych nevěřil, jak může být člověk urputný, při zdolávání posledních několika kilometrů. Mám pocit, že energie jsem nikdy neměl méně, než když nám delegátkou byla oznámena kilometráž do cíle dnešní cesty.  Ale dočkali jsme se. Kemp byl na dohled. Hurááá. Nebylo posádky, která by se neradovala.

Chvilku jsme si počkali, než nám Míša, či též „Žůžo“, doveze věci, které jsme u něj měli v úschově, tato chvilka nám byla krácena Kofolou v místní restauraci a musím říct, že takovéto krácení bylo to v tu chvíli jediné, které jsem si skutečně užíval. Chci jen tímto apelovat na všechny majitele hospod a restaurací, kde je možné, že se vyskytnou vodáci, aby nekupovali dřevěné lavice. V jejich vlastním zájmu. Není to nic příjemného, děkuji! :-)

Opět prolétnutí stavěním stanů a večeřením. Další velice zajímavá část byla: „Jdeme spát, dobrou.“

Všech sedm stanů se rozhodlo, že půjde spát, ale to byl velký omyl, pokud si to někdo myslel. Následovalo vyprávění „pohádek“ na dobrou noc, občas narušené dohadujícími se páry/párem, kde jeden chtěl banán a ten druhý ho neměl.  No ony ani ty pohádky nebyly tak úplně pohádkami, ale příběhy ze života.  Nakonec vše ale přesto ztichlo.

Následující ráno se neslo v duchu: „Nikam nejedu“, „Bolí mě zadek“, „Ještě neee“. Organizační výbor se s námi ale příliš nemazlil, což bylo v důsledku dobře, protože jinak bychom tam byli ještě teď. Po vydatné snídani nám zase přijel Míša pro věci a my jsme došli těch pár metrů na další místo nalodění. Tato poslední etapa měla už jen 15,5 km, což oproti předešlým 25, bylo skutečně zanedbatelné. Cílem nám, jen pro upřesnění, byla vesnice Horka nad Moravou.

32_DSC00689Neb jsme neměli potuchu o tom, jaký význam může mít cedule „Pozor, větve v korytu“ důsledek, neohroženě jsme se vydali vstříc krásným zážitkům dalšího dne. Ano, tato cedule tam nebyla jen tak. Nezkušený se zasměje a znalý si zahromuje. Prakticky ta cedule vlastně lhala, nejednalo se totiž o větve, ale stromy. Stromy, co se rozhodly překážet napříč celou řekou tak, že byl problém je neustále překonávat. Tady jsem si i uvědomil, z kolika směrů je možné se dostávat přes všemožné překážky. Bokem, horem, spodem, všudy. Meandrovitá řeka Morava však i tu skrývala mnohé krásy a taje přírody. Zkrátka kdo chtěl, kochal se, kdo ne jen máchal se.

Tento úsek mi však utekl doslova jako voda. Než jsem se nadál, už jsme u elektrárny vytahovali lodě z vody a čekali na Míšu. Ten nám po příjezdu oznámil, že máme špinavé lodě a my mu na to oznámili, že to víme. V tu ránu byli lodě na vozíku a Michal byl ten tam. Převlečeni do suchého jsme delegátku následovali do restaurace, kde na nás čekal oběd. No on tedy nečekal, čekali jsme my. Do odjezdu ještě chvilka byla, ideální čas na odpočinkové hry typu „Bang“ a „UNO“.

Cestou do Brna se již vše uklidňovalo. Někteří z nás spali, někteří jen odpočívali a někteří opět hráli hry.

Na konec bych chtěl říci, že heslo GaTe:  „Nejsi na to sám“ skutečně platí. Jsem moc rád, že jsem mohl být přítomen na této akci, která mě velice nabila dobrou náladou a optimismem, že je ještě svět i příjemné místo. Jedna parta, které si vzájemně pomáhá, baví se a dokáže se postarat o každého jejího člena, to je komunita GaTe. Kluci, DĚKUJI VÁM. Klobouk dolů před Vámi!

Honza

Na úplný konec se chci moc omluvit za tvar tohoto veledíla. Nejsem žádný spisovatel a upřímně mě přenášení myšlenek na papír a hraní si s jazykem českým příliš nejde. Pokud jste pochopili smysl vět, je to dobře. Pokud se Vám to líbilo, jsem rád. Pokud ne, máte smůlu, protože jste to stejně přečetli.