10092011726O přihlášení na dvoudenní vodáckou akci s gejtem jsem neváhal. Žádný aktivní vodák nejsem, nicméně z toho málo co jsem zatím na vodě zažil, vím, že na těchto akcích není nouze o zábavu. Netradičním zážitkem však bylo zejména zažít zdolávání řeky pomocí nafukovacích kajaků pouze ve společnosti kolegů z naší menšiny.

Akce začala cestou vlakem rychlíkem z Brna směr Tišnov, který nabral zpoždění z důvodu výluky již v Brně, kde byla na dvoukolejné trati pojízdná pouze jedna a navíc s nutností použití dieselové lokomotivy přesto, že se jednalo o elektrifikovanou trať. Motorák Regionova na nás však v Tišnově přes zpoždění čekal a do Doubravníku jsme tak dojeli s ne tak velkým zpožděním. Po přesunutí k břehům Svratky jsme všechno připravili. Tedy nafouknout lodě, nepotřebné věci pro jízdu hodit Marečkovi do auta a převléknout se do plavek na improvizovaných místech v okolí.

Hned první sekundy na loďce v řece byly poměrně hektické, kdy každý očekával, že se cvakne (dle vodáckého slangu, tedy vykoupe a loď otočí). Nalodili jsme se totiž ve zrovna ne moc klidném úseku, kde byl proud poměrně silný. To však brzy skončilo a plulo se v naprostém klidu. Během prvního dne však vládla atmosféra velmi pomalého sunutí se řekou, kdy bylo neustále nutné se pádly odstrkovat od kamenů, na kterých lodě uvízly. Během cesty dlouhé cca 16 kilometrů proběhla obědová pauza. Na oběd měl každý pouze to, co si sám na výlet přivezl a do společného neprodyšného vaku uložil.

Ukončení prvního dne se neslo v hektickém duchu. Vzhledem k nepřítomnosti organizátora akce, kterému se pokazila loď, v druhé polovině plavby bylo poněkud složité najít místo správného vylodění se. To jsme samozřejmě přepluli a pak se spontánně domlouvali, kde tedy máme zaparkovat. Nakonec organizátoři našli vhodné místo. Navíc se trefili do místa, kde bylo možné postavit stany a přespat. Děkujeme tedy tamní obci Březina. Stanů bylo přes počáteční obavy dostatek, spalo se dokonce po dvou, takže měl každý pár tak trochu intimčo .

Druhý den jsme vyrazili opět v plném počtu i se špatně plovoucí a částečně se potápějící lodí, na které se snažili plout organizátor David a jeho háček Štěpán. Cesta se již sice nesla v rychlejším duchu bez takového množství kamenů, nicméně nás čekaly jiné tradiční překážky, jako jsou hlavně jezy. Řeka Svratka obecně není moc vhodná pro sjíždění vodáky. Na jezech nejsou žádné šlajsny, cestou jsme se potýkaly s různými překážkami v provedení zdymadel, elektráren, nebezpečně nízko položených lávek, že si posádka musela do lodě doslova lehat, aby mohla proplout, a další. V některých případech jsem se divil, že celou cestu zdolali všichni bez jediného zranění. Závěrečná fáze plavby proběhla již monotónně a to neustálým pádlováním po stojící brněnské přehradě. Pro odlehčení na závěr jsme šli navštívit místní restauraci u přehrady. A já se musel s Moravou opět, avšak ne na dlouho, rozloučit. Kdo tu možnost má, ať neváhá popojet po republice kousek, podobné akce stojí za to.

 

Matěj