P8060044A máme tu další report z jedné z našich skvělých akcích GaTe! Celé to začalo dne 6. 8. okolo třetí hodiny odpolední v Novém Městě na Moravě. Na sjednané místo, kde jsme se měli sejít, se musel každý dopravit sám. A jak už to tak bývá, bylo trochu komplikované, aby všichni dorazili ve stejný čas.

Nakonec se ale všem 6ti ,,vandrákům," obtěžkaných krosnami s veškerým potřebným vybavením na správný vandr, podařilo dopravit, a tak mohlo dobrodružství začít. Ještě vlastně moment, nemohlo, jak je Oldovým dobrým zvykem, objel si ještě autem pár koleček, osmiček a všeho možného. Teď už se opravdu mohlo začít. Vyrážíme směr malé město Svratka, máme před sebou asi 23 km.

,,Mám vařič, ešus, lžičku, cukr, citron, ubrousky...mmm, to bude ale ráno dobrý čaj," říká nám Tomáš. Jen zapomněl na maličkost – koupit čaj samotný. Naštěstí po cestě potkáváme nejmenovaný supermarket, kde si ještě dokupujeme poslední nutné věci. Postupně opouštíme civilizaci a v okamžiku začínáme nasávat svěží vzduch Vysočiny. Všude okolo je klid a překrásné ticho. Jen my a ničím a nikým nerušená přírodní krajina. Po nějaké době přicházíme k malému rybníčku, okolo vůkol roste tabáček a v rybníčku je jemně nazelenalá vodička. Otázka, zda se chceme koupat mě sice nikterak nepřekvapila, avšak do plavek se mi v tu chvíli nějak nechtělo. Tím spíš, když přes skutečnost, že panuje horké léto, zažíváme spíš odporný podzim a teploty jsou nižší a nižší. A protože nás zrazuje i sluníčko, pořizujeme jen pár fotek a pokračujeme v cestě.

Ve směru do Studnice pokračujeme ještě pár kilometrů. Při pochodování potkáváme bažiny a místy se až po kolena brodíme bahnem (jen pro efekt, ale vážně až po kotníky.)

Po příchodu na rozcestí v Medlově vidíme nedaleko malé občerstvení. Hlasujeme a v poměru 4:2 (někteří se zdrželi hlasování) se k hospůdce uchylujeme. Už se bojíme, že mají zavřeno, po chvíli ale paní přichází a my si můžeme s klidem objednat něco na posilnění. Párky v rohlíku všem přicházejí k chuti. Po siestě pokračujeme do nedalekého Kadova. Za sobotní odpoledne jsme ušli zhruba 22 km, s časovou rezervou, na což jsme patřiční hrdí. Ještě vyfotit pár fotek při západu Slunce a pak už jdeme hledat místo, kde přenocujeme. Na malé a celkem rovné plošince uprostřed lesa odhazujeme na zem svá zavadla. Protože už se stmívá, musí vše proběhnout rychle. Na zem polovina skupiny rozprostírá plachtu, na které budeme nocovat a druhá polovina se snaží rozdělat malý komorní ohýnek. S plachtou jsou trošku problémy a z komorního ohýnku nám vzniká obrovská vatra. Ale nakonec jsme si opět se vším věděli rady a po půl hodině už si opékáme vuřty, housky, sýry, pizzu,... Před spaním hrajeme hru Černé historky, celou založenou na vyšetřování úmrtí – to aby se nám krásně usínalo. Jelikož spíme pod širákem, nahání mi okolní prostředí trošku strach, navíc po strašidelné hře. Ale kompenzuje to pohled na koruny jehličnatých stromů (jméno nevím), které vypadají ve tmě jako palmy.

Ráno, když se všichni po donucení vyklubali z vyhřátých spacích pytlů, si připravujeme snídani. No, vlastně i částečně oběd. Kuba má s sebou jídlo pro vojáky ze sedmašedesátého, takže nejvyšší kvalita. K našemu překvapení ale všechno pečlivě zabalené jídlo stále neztratilo ani špetku ze své původní podoby. Poté vše musíme sbalit, setřást z veškerých věcí asi tisíc obrovských pavouků a jdeme jeden kilometr do Milov. Po cestě potkáváme několik nadšených houbařů, kteří na nás nevěřícně zírají. V milovském campu dáváme tentokrát už klasický oběd, dokonce v restauraci. A i když jsme měli jet nazpět do svých domovů až ze Svratky, ukončujeme náš výlet už zde (kvůli výhodě návaznosti dopravních spojů), loučíme se a odjíždíme každý plný mnoha skvělých zážitků.

Ondra