DSC05300Když mi bylo nabídnuto, abych jel s Gejtem na předvánoční trhy do Vídně, chvíli jsem váhal, ale pak jsem si řekl proč ne. Přece jenom toto brněnské sdružení kluků znám z internetu už několik let a tak budu mít konečně příležitost zjistit, jak to na jejich akcích vlastně chodí...

V mých asi sedmnácti letech, když jsem si prožil svůj coming out, jsem četl na internetu různé stránky týkající se této tematiky a jednou z nich byly stránku Gejtu. Už tehdy jsem si říkal, že to může být dobrá věc seznámit se s kluky, kteří si prochází tím samým, nelehkým obdobím ve svém životě. Chodit na setkání, kde nemusím před druhýma skrývat, nijak se přetvařovat a vědět, že mě ostatní pochopí. Ovšem tehdy zůstalo pouze u zajímavé představy, pro mě jako kluka z malého města na jižní Moravě bylo nemyslitelné, abych se takto vydával do Brna. Zvlášť za tehdejší situace u nás doma, kdy ještě rodiče žili v bláhovém očekávání, až jim dovedu ukázat nějakou tu svou holku.

Od té doby uplynuly už tři roky, změnilo se toho hodně. Naši to o mně ví (avšak to byla spíš změna k horšímu), ale hlavně už studuju v Praze, a tak mám možnosti otevřenější. Ve Vídni jsem byl už několikrát a vím, jak hezká je tam ta předvánoční atmosféra. Tak proč si nezpříjemnit druhou adventní neděli:)

Do Vídně nás jela část autobusem a část vlakem, protože jízdenky už byly vyprodané. Na místě jsme si potom dali sraz a všichni se vydali na vánoční trhy, kde jsme měli víc jak hodinový rozchod. Musím říct, že byla opravdu zima, a ani dva punče k zahřátí moc nepomohly :D. Pro mě jako toho, kdo neumí německy ani slovo, bylo alespoň pozitivní, že tradičními návštěvníky adventních trhů jsou z velké části jen Češi a Slováci, a tak i prodavači, kteří tam asi jako jediní mluvili německy, už jsou na nás zvyklí a připravení.

Na programu byly potom ještě i další vídeňské památky, ale mrazivé počasí nám opravdu nepřálo. Byla neskutečná zima, ovšem já jakožto nováček mezi zaběhlou partou lidí, jsem si netroufal jakkoli nadávat nebo si stěžovat, a tak jsem, jak se říká, držel hubu a krok. Naštěstí druhým taky evidentně moc teplo nebylo, a tak jsme místo dalších pamětihodností zamířili do jedné kavárny u metra, kde jsme strávili zbytek času do odjezdu.

DSC05318Jsem rád, že jsem se dokázal utvrdit v tom, že být gay není žádná nemoc a ani známka abnormality. Poznal jsem, že rozumní, dospělí a zodpovědní kluci, kteří nemají v hlavě jen to jedno, stále existují, dokážou se spolu normálně bavit a i si správným způsobem udělat srandu sami ze sebe, z toho že jsou teplí. I když pro některé to může znít jako samozřejmost, pro mě tomu vždy tak nebylo. Za těch pár let co jsem se sám se sebou již smířil, jsem si psal a poznal s řadou kluků, ale měl jsem asi smůlu, protože jsem často narážel na takové, přišlo mi divné, psychicky nevyrovnané jedince, kteří byli nějakým, těžko popsatelným způsobem zvláštní. A já už jsem si jednu dobu i říkal, že ti normální kluci, kteří se dokážou chovat úplně normálně, a na ulici by to na nich nikdo nepoznal, jsou asi velkou vzácností...

Tento výlet a poznání mě díkybohu utvrdily v tom, že takoví kluci stále existují, jen je potřeba je umět najít.

Děkuju Gejtu za hezky strávený adventní den:)

Tom