2009_05_23-gate-dsc02649Je 23. května 2009 a zrovna včera byl první ohňostroj ze sady Ignis Brunensis, ale to není jediná zajímavá akce, která se v této době v Brně odehrává. Před méně než půl hodinou odbyla teprve druhá odpolední hodina a mezi ostrůvky šalin nejistě přešlapuje pohledný mladík. Kouká se kolem sebe, poslouchá své oblíbené písničky a v duchu se modlí, aby nepřišlo příliš neznámých lidí a on si neutrhl ostudu.

 

Doba srazu se rychle blížila, byla již na dosah, ale on pod hodinami stojí pořád sám. Začínal se bát, když se ale podíval směrem k Petrovu a spatřil dvě známé tváře. Nejprve nevěřil svým očím, protože zrovna tyhle dva tu nečekal a snažil se tvářit skoro až podrážděně, ale v duchu byl rád, že přišli. Věděl, že už nebude sám, a že při nejhorším si všichni tři společně zajdou na zmrzlinu.

2009_05_23-gate-dsc02634Jak se ovšem za chvíli ukázalo, tak oni dva přece jen nebyli jediní, kdo se rozhodl strávit sobotní odpoledne rozjímáním nad známou i neznámou, nad hudbou i nehudbou. Ovšem oni jediní přišli včas. Zbytek se trochu coural, ale nakonec se nás sešel celkem hojný počet. Počkali jsme ještě naposlední opozdilce a už nastal čas vyrazit. Jako útočiště nám tentokrát posloužilo centrum volného času v Čertově rokli, a tak jsme směle nasedli do tramvaje číslo devět a nechali se unášet až na konečnou. Zatím jsme ještě nevěděli, co se všechno dozvíme, ale všichni jsme se celkem těšili. Vždyť ať už nás čeká cokoli, tak dnešní odpoledne strávíme ve společnosti starých přátel a nových zajímavých lidí.

2009_05_23-gate-dsc02635Hned na úvod jsme se seznámili, protože jsme mezi sebou přivítali dvě nové tváře, pak se Lubor ujal slova a bylo na čase začít. Dnešní téma bylo HUDBA. Téma pro někoho nudné, pro někoho naopak velmi zajímavé, ale tak jako tak jsme všichni zjistili, že máme mezery ve vzdělání. Na začátku jsme se podívali na trochu teorie z oblasti fyziky, abychom měli základy, na kterých budeme za chvilku stavět. Napřed jsme si řekli, co to je vlastně zvuk, jak vzniká a hlavně, jakým způsobem ho vnímáme. Pak jsme přešli už konkrétně na hudbu a její definici. Zjistili jsme, že pro každého je hudba něco jiného. Pustili jsme si pár alternativních věcí, které sice hudbu ani zdaleka nepřipomínali a já osobně bych je nazval prach obyčejným kraválem, ale určitě se najde na světě i pár lidí, kteří u takových zvuků dokážou spokojeně usnout. A co bychom to byli za menšinu, kdybychom utlačovali či ignorovali jiné?

V zápětí jsme zjistili, že na hesle „sto lidí, sto názorů" přece jen něco bude. Teď, když už jsme se znali jmény, bylo na čase se o sobě dozvědět něco víc. A o čem jiném bychom si mohli dnes povídat, než o hudbě, našem stylu a názoru na ni. Dozvěděli jsme se, že někdo je srdcem i duší metalista. Někdo se rád zaposlouchá do dechovky, někdo snese všechno a někdo se zase řídí názorem „je mi jedno, co je to za hudbu – hlavně, když se mi líbí".

2009_05_23-gate-dsc02647Po zasloužené přestávce s občerstvením jsme se vrhli na hudební soutěž. Rozdělení do tří týmů jsme poznávali z nahrávek interprety, jejich díla a machři mezi námi si sem tam dokázali vzpomenout i na nějaké to album. Zjistili jsme, že jsou mezi námi i tací, co rádi poslouchají rádio, takže i když většinu písniček znají, tak je nedokáži pojmenovat, protože co v rádiu moderátor náhodou neřekne, tak to prostě nevědí. Nicméně i s tím se dá žít, tak nás snad za to neodsoudíte... Během soutěže jsme se určitě o sobě zase něco nového dozvěděli, ale čas nám neúprosně dýchal na záda. Všechno, co mělo být řečeno, jsme řekli, ještě jako bonus jsme se podívali na úžasné video z minulé víkendovky a už bylo na čase setkání oficiálně ukončit.

2009_05_23-gate-dsc02640To ovšem ani z daleka nebyl konec pěkného večera s týmem GaTe. Po zajímavém setkání plném různých tónů bylo ještě na čase potěšit i jiné smysly. Po sluchu jako první přišla na řadu chuť – né zrovna skromně jsme povečeřeli v pěkné restauraci, abychom nabrali sílu na další cestu. Tentokrát za uspokojením pro mnohé nejdůležitějšího smyslu – zraku. Vyrazili jsme na Brněnskou přehradu, kde jsme shlédli úžasný ohňostroj. Určitě se se mnou všichni shodnou, že při některých barevných kreacích, se nám nejednou tajil dech. Už teď jsem zvědavý, které smysly budeme trénovat příště. Že by čich u Vaškovy levandule? No nechme se překvapit.

Nicméně já už řekl (napsal) všechno, co jsem chtěl. Pro informaci jsou zrovna dvě hodiny ráno, těsně po neoficiálním konci setkání a jena čase, abych se i já přidal k ostatním spícím účastníkům – samozřejmě jen obrazně v zemi snů a už teď se těším, že se s Vámi se všemi uvidím zase za měsíc na příštím setkání.

Mějte se hezky / Dobrou noc

Olda