2013_05_09_1618_img_9556-286Už kdysi dávno jsem o GaTe ledasco slyšel, ale stále jsem na žádné akci nebyl, a že to mám do Brna kousíček. Ovšem na jaře se všechno změnilo, už ani nevím jak, ale přihlásil jsem se na jarní víkendovku „Na stopě". V ten moment jsem vůbec neřešil, co řeknu rodičům, spíše jsem měl strach, co mě tam čeká a koho tam potkám.

Po několika prohozených zprávách s Oldou jsem byl přesvědčen, že se mám jistě na co těšit. Tak jsem se tedy těšil, z víkendovky udělal jistou vzdělávací akci, avšak se špatným datem 8. – 12. 5., ale víkendovka začínala až o den později. Půl měsíce jsem žil v přesvědčení, že začínáme ve středu. A s tím jsem také odjel do Brna, byl jsem tam těsně před jedenáctou hodinou, a tak jsem měl čas se najíst. Jak se tak blížila dvanáctá a pod hodinami stále nikdo nebyl, začínalo mi to být divné, proto jsem poslal Petrovi (našemu fotografovi) sms: „Je mi trapné stát tady pod hodinama tak sám", načež mi bylo taktně odpovězeno, že víkendovka začíná až zítra. Asi si dokážete představit ty motýly v žaludku, sucho v krku a otázku, co teď? Naštěstí se mě ujal a zažil jsem další ze zajímavých dnů v Brně.

Den odjezdu

2013_05_11_0952_img_0579-213V 11:45 jsme s Petrem dorazili „šalinó" na místo určení. Nenápadně jsem se rozhlížel, jestli už tam někdo je. Nikdo, ale na zastávce seděl sympatický kluk s krosnou a vida, trefa, jakmile nás spatřil, přidal se k nám. Postupně se nás sešla malá skupinka a náš vůdce zajistil jízdenku do Žďáru nad Sázavou. Ve vlaku jsme zabrali celé jedno kupé, a jaké to bylo překvapení, když se k nám na "Krpoli" přidal ještě jeden účastník. Cesta nám trvala něco přes hodinku, pomalu jsem se se všemi seznamoval, byl jsem úplný nováček, ale naštěstí jsem nebyl sám. Po příjezdu do Žďáru nám byly odvezeny tašky na chatu, avšak nevěděli jsme kam. Měli jsme počkat ještě na skupinu z Prahy, která přijela hodinu po nás. Po jejich odbavení jsme společně autobusem připomínající davové šílenství a saunu v jednom, vydali na cestu do neznáma, kterou umocňovala dopravní zácpa ve městě.

Po několika minutách jsme vystoupili mimo veškerou civilizaci, odkud jsme pokračovali pěšky. Cesta na chatu nám trvala celé odpoledne. Už po příjezdu jsme se rozdělili do několika týmů a plnili různé aktivity, které nás měly spřátelit. Povedlo se to během několika minut. Na chatu jsme dorazili večer, urychleně jsme se zabydleli na pokojích a šli na večeři. Jídlo bylo vskutku vynikající a nikdo, ač jsem byl překvapen, neměl žádné připomínky. V noci se na pokojích hrály karty nebo jiné hry, při kterých jsme se vzájemně poznávali, ale někteří odpadli, stejně jako já, protože máme rádi spánek.

Pátek

2013_05_11_1003_img_0613-246Ráno jsme byli probuzeni hitovým výběrem od Matta. Následovala sexy rozcvička a snídaně. Po snídani byla vyhlášena soutěž, která nás provázela celou víkendovkou. Byli určeni dva tajní vrazi hledající osamocené oběti, které vraždili papírky „VRAH". Dopoledne jsme si zahráli fotbálek s roličkami na očích. Nikdo nic neviděl a o to to bylo zajímavější, protože právě Ti největší fotbaloví anti talenti předvedli, jak dobře umí hrát. Po náročném fotbálku jsme si zahráli oddechové hry plné legrace a napětí. Nejzajímavější asi bylo přenesení tenisového míčku pomocí těla, bez rukou, které se nám moc líbilo a chtěli jsme si jej zahrát ještě jednou.

Po krátké pauze jsme si zahráli šifrovací hru v přírodě, hon na vraha. Byla to jedna obrovská šachová partie, u které jsme poznali, že její autor neumí hrát šachy. Nakonec jsme všichni zdárně hádanku vyřešili, objevili důkazy a za odměnu nás čekal oběd, některé téměř večeře. Po něm následovala hra v lese, ovšem už v dešti. Museli jsme si navzájem krást krabice s našimi dopoledními nálezy. Bylo to opravdu strhující a jsem rád, že to všechny bavilo. Po této studené aktivitě nás čekalo příjemné překvapení v podobě čajovny Fou, kde jsme měli možnost ochutnat různé orientální čaje. Neplatili jsme však penězi, nýbrž různými scénkami, mezi nimiž vynikla jedna o manželčino nachytání manžela s milencem v posteli. Užili jsme si při tom spousty legrace. Večer jsme si zahráli opravdu zajímavé městečko Palermo plné mafiánů, schizofreniků, úchylů, knězů, atp.... Druhý den mojí první víkendovky byl u konce a já se těšil na ten další.

Sobota

2013_05_11_2104_img_0993-571Ráno jsme opět zažili příjemné probuzení, avšak milou sestrou Éliškou, která nás provázela celým dnem. Po snídani proběhla rekapitulace mrtvých, odhalení a tajné určení nových vrahů. Po té nám bylo vysvětleno, co je sestra Éliška a všichni v bílých pláštích okolo zač. Probudili jsme se jako chovanci psychiatrické léčebny. Každý měl svoji roli a musel se do dotyčné role vžít a chovat se podle scénáře. Vzniklo tak dokonalé divadlo. Někteří se do role vžili tak dobře, že jim to skoro zůstalo. Po obědě jsme si udělali krátkou procházku a hráli hru s našimi ručně vyrobenými monstry. Opět taková krásná šachovnice. Tady jsme změřili fyzické síly týmů. Kdo rychleji dělal dřepy, angličáky, kliky atd., a uměl přemýšlet, zvítězil.

Večer Jsme podnikli noční hru v okolí. Opět šifry, a že jich nebylo málo. Pozdě v noci jsme se všichni potkali na zpět na chatě a zjistili, že musíme objevit bombu. To se nám povedlo a zneškodnili jsme ji. Poté jsme zamířili do archívu, kde jsme si každý vyzvedli krabici s naším „případem", ve které jsme našli, co jsme zač. Zjistili jsme že, jsme nehledali vraha, ale sami sebe, že všechno bylo dokonale připravené. Pak jsme si udělali takovou malou diskotéku, kde jsme se všichni bavili a hráli různé hry.

Neděle

2013_05_12_0311_img_1157-711Ráno, tedy dopoledne jsme začali všichni uklízet a na některých bylo znát, že se jim domů nechce. Ani se nedivím, protože jsem zažil ten nejúžasnější prodloužený víkend plný her, zábavy a napětí s novými přáteli. Po úklidu jsme se všichni sešli a vytvořili si vzájemně pozitivní listy, kam jsme dotyčným psali, co se mi na něm líbí a všechno to, co jsme mu neřekli. Sám jsem byl překvapen, jak mě kluci vnímali. Byl jsem hodně uzavřený a nedůvěřivý. Hodně mě to změnilo. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit a už teď se těším na další akci.

Ještě taková poznámka na závěr. Kluci, pokud stále váháte, zda jet, či nejet, tak se vykašlete na iBoys a určitě pojeďte, protože takovou legraci tam určitě nezažijete a budete mile překvapeni, když tam potkáte někoho, s kým jste si na iB psali a nemohli jste se vidět. Pojďte do toho!!!

Oldo, Matty, Míšo, Vašku, Miro, Peťo děkuju!!!!