kaminky14Svůj coming out jsem měl celkem v pohodě. Sám jsem to zjistil asi ve 13ti letech a veřejně (no, až zas tak veřejně ne) na konci 14ti let.

Plánoval jsem to už déle, ale jednoho dne se to zvrtlo a prozradil jsem to otcovi. Ve škole, kde je moje matka učitelka jsem na internetu prohlížel, co bylo tehdy 4% v televizi, a měl jsem monitor odklopený z výhledu své matky. Ta se přiřítila a hned kde jsem to byl a jaký prasárny jsem si prohlížel. Já jsem řekl, že se to někdy určitě doví. Doma mě potom přinutila, abych to prozradil aspoň otcovi. Tak jsem se ho zeptal, jestli to chce určitě vědět. On řekl že jo, a tak jsem se přiznal. On se díval trochu zděšeně a zeptal se jestli opravdu a jestli to vim jistě. Řekl jsem ze jo a odešel jsem. Nebyl to zrovna příjemnej pocit (odpotácel jsem se k televizi, pustil jsem ji a zděšeně koukal na vázu na skříni. Ještě pár dní potom jsem měl špatnej pocit, ale pak to skončilo.

Před spolužáky jsem svůj coming out měl rozmyšlený úplně. O třídním výletě, kdy se všichni chovali jak z nějaké šílené telenovely, jsem se docela nudil, a tak, když jsem se bavil se spolužačkami a zeptaly se mě, jestli mám holku, tak jsem řekl že ne. Ze srandy se zeptaly i jestli mám kluka. Řekl jsem, že zatím ne. Trochu na mě zíraly a zeptaly se mě, jestli jsem gay.

Odpověděl jsem, že neříkám že ne. Nechtěl jsem lhát, ale do očí se to těžko říká. Stejně mi nikdo nevěřil. Kluci řekli, že nemůžu bejt a že kecám.

Na konci roku ( byl jsem v deváté třídě ) jsem napsal jedné holce, o které jsem věděl, že to vezme dobře mail:

Ahoj,

nejsem si moc jistej jestli ti mam psat. Protoze uz skoncil rok tak sem se rozhodl vam neco rict (napsat). Mozna ze uz to vite, mozna jenom tusite, ale ted uz je to stejne jedno. Jsem gay. Myslim ze to neni nic prevratnyho. Je to tak. Rekni o tom komu chces. Je to tvoje vec. Az o tom nekomu reknes, napis mi prosim jak na to reagoval.

Diky, Simon

Odpověděla mi, že je to v pohodě, že je to moje věc a že až budu mít kluka, tak ať jim ho přivedu ukázat. Řekla to jenom jednomu spolužákovi a ten to vzal taky skvěle a rozkecal to mezi dalšími spolužáky. Jeden se sice smál ale jinak to bylo v pohodě. Jeden se dokonce jen usmíval, ale nevím, jestli proto, co jsem si myslel, nebo že tomu nevěřil. Doufám, že se to brzo dozvím.

Šimon