kaminky12Vůbec nevím jak mám začít. Mohl bych říct že jsem „to" věděl už od narození, ale to by nebyla úplně pravda. Začal jsem si to uvědomovat jak jsem vstupovat do puberty. A to už sice „ňákej" týden bude, ale to jsem se to snažil nebrat na vědomí.

Až tak v polovině srpna v roce 2002, jsem se odhodlal si vzít od mé mamky z mobilu číslo na jednoho jejího „teplýho" kamaráda. Napsal jsem mu jestli by si se mnou o tom nemohl popovídat. Byl sice v tu dobu v Řecku, ale i tak se mi snažil vyjít vstříc. Ptal jsem se ho na otázky všelijakého typu: Jak se mu žije s jeho přítelem, Na děti, atd.

Začal jsem více chodit do všelijakých gay místností na chatu, začal jsem navštěvovat i gay stránky. Začalo to na mě nějak být trochu moc a tak jsem si asi na týden dal pauzu:-) Více jsem začal chodit na www.lide.cz, protože je tam méně lidí a takové "soukromí". Potkal jsem tam chlápka který používal přezdívku „171cm61kg". Myslel jsem si, že to bude nějakej prasák, kterej chce aby všichni věděli jakou má postavu.

Ale po dlouhém povídání se mě zeptal jestli nechci přijet na MEZIPATRA 2002 do Brna. Tak jsem se domluvil se ségrou, že bych tam chtěl jet. Musel jsem jí to teda říci. Reagovala docela dobře. Tak jsem jel do Brna. (Mezipatru vřele doporučuji!!!). Nějak mi padl do oka a tak jsem chodil s klukem :-).

Tak teďka byl problém jak jezdit z mého zapadákova (Rýmařov) do Brna. Přece jen to je dálka. Tak jsem se rozhodl, že to řeknu mamce. Věděl jsem že se mamka kamarádí s Tomášem (teplouškem – tohle prosím tě neber jako urážku já jsem taky !!! ). Neptejte se mě jakýma otřepanýma frázema jsem začal, ten kdo z vás už to řekl, moooc dobře vím o čem mluvím. Řekl jsem že bych chtěl jezdit do Brna za svým klukem. Brala to odvážně. Neřekla skoro nic škaredého. Dovolila mi jet i přes noc což jsem se i divil.

Teďka nastaly horší chvíle po tom co jsem přijel domů. Taťka chtěl vědět kde jsem byl. Nechtěl jsem mu to sice říkat, ale mamka mě v tom nechala. Tak jsem to řekl i otci. Ten to nebral už tak dobře jako mamka. Nemohl a ještě nemůže snýst to že by jeho syn mohl být na kluky. Ale i přes to mě pouští do Brna, sice jen přes den, ale musím si vážit i toho.

Mezi tím jsem to pomalu (ale jistě) řekl svým třem nejlepším kamarádům. Ti mě podporují za což jsem jim velice vděčný a cením si jich za to.

Nyní se v mém životě nedějí tak závažné věci. Jakmile se něco stane tak se to sem pokusím napsat.